Během prodlouženého velikonočního víkendu jsme se vydali na další cestu za zlatavým mokem zvaným pivo. Tentokrát jsme vyrazili do Kutné Hory a jejího okolí. Po příjezdu do Kutné Hory jsme si to namířili přímo do historického centra města, které je významnou městskou památkovou rezervací, zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Jak jistě každý z vás ví, Kutná Hora byla díky těžbě stříbra ve středověku jedno z nejvýznamnějších českých měst té doby. Tomuto faktu odpovídá i historická zástavba města, která je architektonickým skvostem nejen v rámci České republiky, ale také Evropy. Mezi největší pamětihodnosti patří bezpochyby Chrám svaté Barbory nebo Kostel svatého Jakuba Staršího. Za zmínku ještě stojí Kamenný dům, jenž je zároveň muzeum českého stříbra. Během cesty historickým centrem města nás zarazilo, jak málo turistů potkáváme vzhledem ke krásnému počasí a prodlouženému víkendu. Až později jsme zjistili, že v nedalekém Sedlci se koná každoroční Sedlecká pouť spojená s oslavou Velikonoc v Kutné Hoře.
V Kutné Hoře pivo vaří
Po nezbytné procházce památkovou rezervací jsme dorazili až k Měšťanskému pivovaru v Kutné Hoře. Původní pivovar byl založen roku 1573 a v provozu byl až do konce roku 2010, kdy jej spolu s pivovarem Hostan uzavřel tehdejší majitel, společnost Heineken. Zdevastovaný objekt v roce 2015 koupil majitel Zámeckého pivovaru Břeclav a v roce 2016 se pustil do nákladné rekonstrukce. Výsledkem byla první várka piva uvařená a pokřtěná 12. dubnu roku 2017. Po Zámeckém pivovaru Břeclav, tak přibyl další nový průmyslový pivovar v našich končinách.
K dnešnímu dni kutnohorský pivovar nabízí tři klasická piva a jeden speciál. Ochutnali jsme na čepu kompletní sortiment klasických piv. Bronzovou 10, Stříbrnou 11 a Zlatou 12. Piva jsou to solidně chmelená, ale ne úplně vyladěná. Pít se dala, ale žádná pochoutka to nebyla. Nebyli bychom to my, abychom nevyzkoušeli i speciál, byť jen z láhve. Lorecká 14 je pivo vařené podle původní receptury, které zrálo v ležáckém sklepě dva měsíce. Jedná se o sváteční speciál s výrazným sladovým tělem, příjemným řízem a jemnou doznívající chmelovou hořkostí. Tohle pivo se celkem povedlo a patří k tom lepšímu z celé produkce. Pokud by měl někdo zájem, tak většinou každou sobotu a středu nabízí pivovar komentované prohlídky za velmi rozumné ceny.
Moravia jako zjevení v Kutné Hoře
Další náš cíl byl poměrně nový minipivovar v Malšově, který byl otevřen shodou okolností také v roce 2017 a jelikož cesta do Malšova vede přes Sedlec (jenž je dnes městskou částí Kutné Hory), nemohli jsme nenavštívit kostel Všech svatých s kostnicí a katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Cestou z vlakového nádraží nám již bylo nanejvýš jasné, kam se poděli všichni turisté a návštěvníci z Kutné Hory. Většina lidí totiž opravdu přijela na tradiční velikonoční pouť. A tak i my jsme se přidali k davům mířícím za zábavou.
Cestou jsme navštívili již zmíněné památky a při prodírání se zaplavou návštěvníků jsme narazili na beermobil brněnského pivovaru Moravia. Pivovar Moravia vlastní firma Czech Craft Beers, která v Brně už vaří piva Lucky Bastard. Piva z Moravie jsou ovšem na rozdíl od Lucky Bastard spodně kvašená. Jedná se tedy o klasické nepasterované a nefiltrované ležáky. Samozřejmě jsme neodolali a ochutnali jsme Petrov 12. A musím uznat, že ve srovnání s kutnohorskými ležáky působil Petrov 12 jako zjevení nebo přesněji jako balzám na duši. Pivo to bylo celkem vyvážené a velmi dobře pitelné. Střední až lehce vyšší hořkost, středně plné tělo. V chuti dominoval slad s lehce kořenitými tóny. Jednoduše dobré pivo, které jsme cestou do Malešova rozhodně uvítali.
Přátelský pivovar Malešov
Zrovna začínalo mírně pršet, když jsme konečně dorazili k středověké tvrzi v obci Malešov, jejíž součástí je i nově vybudovaný pivovar. Nejstarší písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1303. Areál tvrze v průběhu času chátral a jen vlastní budova byla udržována v celkem uspokojivém stavu, jelikož sloužila jako sýpka až do roku 1980. O pět let později ji převzala do vlastnictví obec a chtěla ji přeměnit na kulturní centrum. Její plány ale ztroskotaly a objekt nadále chátral. Až v roce 2002 se skupina přátel rozhodla zhostit nelehkého úkolu získat tvrz do svého vlastnictví a začít s její rekonstrukcí. Cílem této snahy bylo zachránit krásnou gotickou stavbu a zpřístupnit ji pro širokou veřejnost.
Součástí projektu bylo i oživení pivovarnické tradice v Malešově, jejíž historie sahá až do 16. století. Pivovar Malešov vznikl rekonstrukcí hospodářského dvora v sousedství středověké tvrze. A na první pohled je znát, že se rekonstrukce vydařila na jedničku. Strohému stavení dominují velká prosklená francouzská okna a dřevěný přístavek se zastřešenou terasou. To co navenek vypadá velmi stroze a moderně je uvnitř dotaženo skoro k dokonalosti. Při vstupu do budovy pivovaru na vás sice díky stropním klenbám dýchne kus historie, ale ta okamžitě zmizí při pohledu na minimalisticky zařízený interiér, kterému dominuje opět dřevo a především moderní nerezová varna s výčepem.
Jelikož se nám venku pořádně rozpršelo, tak jsme se rozhodli absolvovat i prohlídku pivovaru, během níž jsme se dozvěděli, že první várka piva byla v novém pivovaru uvařena 21. ledna 2017 a pro veřejnost byl pivovar otevřen začátkem března téhož roku. Technologie umožňuje roční výstav 3500 hektolitrů, tanky pak pojmou až 1500 hektolitrů. Výčep je otevřen každý víkend od pátku do neděle. V červenci a v srpnu pak každý den kromě pondělí.
Během prohlídky jsme ochutnali místní Desítku 10, Světlý Ležák 12 a India Pale Ale 14 přímo z ležáckých tanků. Nejvíce nás ze vzorků zaujala čtrnácti stupňová IPA. Bohužel točená i lahvovaná byla IPA vyprodaná. Po skončení prohlídky jsme se tak museli spokojit pouze s Desítkou, o které nemá smysl se moc rozepisovat. Snad jen podotknu, že se jedná o celkem osobitou Desítku, která je i přes svou průměrnou kvalitu lepší než průmyslově vyráběná Bronzová 10 z Kutné Hory. O něco lépe na tom byl Světlý Ležák 12, který byl sladový s ovocnými tóny až mírně kořeněný. Ale v rámci spodně kvašených piv se stále jednalo spíše o průměrné pivo. Jeho tmavý sourozenec se podařil ještě o trochu víc. Ve finále se jednalo o dobře pitelný černý ležák s lehce karamelovou praženou chutí. Středně plné tělo skrývalo příjemnou hořkost i říz.
Posledním ochutnaným pivem byl Red Ale. Jako jediný zástupce svrchně kvašených piv nás však docela zklamal. Jednalo se spíše o lehce podprůměrný ALE, který nás ničím neoslovil. Vzhledem k tomu, že déšť stále neustávala vrhli jsme se i na degustaci místních pochutin. Kromě obligátního utopence jsme si objednali čerstvý kravský sýr s červenou cibulkou, olivovým olejem a pepřem z nedaleké farmy Bláto, který byl naprosto famózní. Takže při příští návštěvě Kutnohorska, například u příležitosti slavnostního otevírání svatomartinských vín určitě zahrne do našich plánů i cestu na tuto farmu ležící v obci Uhlířské Janovice ve směru na Sázavu.
Když promokneš, tak se zahřej v pálenici
V okolí se nachází ještě poměrně známý pivovar Hubertus. Ten leží na území městyse Kácov asi 7 km severozápadně od Zruče nad Sázavou. Pivovar a jeho produkci dobře známe díky poměrně rozsáhlé velkoobchodní síti, a protože byl pro nás i trochu z ruky, rozhodli jsme se raději vyrazit na cestu do Bohdanče, kde jsme měli v plánu se ubytovat a navštívit tamější farmu s pálenicí.
P.S. Na hotelu jsme ještě ochutnali nefiltrovaný světlý ležák Hubertus Premium, tradiční světlé výčepní od pivovaru Rebel a pšeničné pivo z pivovaru Bernard.
